Čím se lišíme od našich i zahraničních odborníků na chování psů

Již před 30 lety, tj. na začátku našeho výzkumu, jsme si všimli, že se psi často chovají jinak, než se uvádí v odborné literatuře. Jednou z příčin je skutečnost, že naši i zahraniční odborníci často nerozlišují nebo neumí rozlišit chování psů na vrozené (pro které mají psi genetické dispozice) a naučené (pro které nemají psi genetické dispozice), a díky tomu při objasňování vrozených a mnohých naučených chování psů ustrnou jenom v obecné rovině neboli vydávají nejrůznější zobecnění za konkrétní chování psů. Jak si vysvětlíme na semináři "Složitost chování psů", obecný pohled na chování nám může usnadnit, ale neumožňuje poznat, proč psi projevují jednotlivá konkrétní chování. Jejich rozlišení a porozumění podmínkám prostředí, které je spouští, je nezbytné pro úspěšné řešení nejrůznějších problémů v chování psů, jak si objasníme na seminářích "Prevence agresivního chování psů" a "Prevence nežádoucího chování psů".

U mnohých odborníků si také můžeme všimnout, že si neuvědomují meze výcvikových metod při řešení problémů v chování psů. Pouhá znalost výcvikových metod nám umožní řešit jen jednoduché problémy v chování psů (např. naučení psa sednout na povel "Sedni"), ale neumožní řešit složitější problémy (např. prevenci agresivního chování psů), jak si vysvětlíme na semináři "Proces učení psů".

Díky společnému životu s člověkem je chování psů mnohem složitější v porovnání s ostatními druhy zvířat. U psů se vzájemně prolíná velké množství vrozených chování zděděných po předcích s obrovským množstvím naučených chování získaných od člověka, jejichž rozlišení není v celé řadě případů vůbec snadnou záležitostí, jak si vysvětlíme na seminářích "Složitost chování psů", "Prevence agresivního chování psů" a "Prevence nežádoucího chování psů". To je také jedna z příčin, že o chování psů, je kromě prokázaných fakt, také napsáno velké množství nejrůznějších nikým neprokázaných domněnek, které jsou často i špičkovými světovými etology uváděny jako prokázaná fakta. Díky tomu je nejen pro běžné chovatele, ale mnohdy i pro odborníky dosti obtížné vyznat se v celé obrovské spleti nikým neprokázaných domněnek o chování psů a odlišit je od prokázaných fakt.

Navíc naši a zahraniční odborníci se při objasňování chování psů hlavně opírají o poznatky Pavlova a Skinnera. Avšak etologie neboli nauka o chování ušla již notný kus cesty dál, díky osobnostem jako byli například nositelé Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen a Eric Kandel, jak si řekneme na seminářích "Složitost chování psů" a "Proces učení psů."

Chceme-li skutečně poznat jakékoliv konkrétní chování psa, potom musíme obsáhnout, prostudovat všechny jeho stránky, všechny vztahy a zprostředkování. Nikdy toho nedosáhneme plně, ale požadavek všestrannosti nás uchrání před chybami a ustrnutím na mrtvém bodě. Navíc jednotlivá konkrétní chování psa musíme vidět v jejich vývoji neboli jak se během fylogeneze nebo ontogeneze vyvinuly, jak si vysvětlíme na našich jednotlivých seminářích.

Naše poznatky opíráme nejen o námi a jinými autory uveřejněná prokázaná fakta, ale i o námi dosud neuveřejněné výsledky přímých pozorování tisíců interakcí psů. Asi jako jediní z České republiky uveřejňujeme objevy o chování psů ve špičkových světových etologických časopisech. K tomu jsme si museli osvojit složité statistické metody, jejichž znalost je také nezbytnou podmínkou pro odlišení prokázaných fakt od pouhých domněnek ve výsledcích prací od jiných autorů.

Etologická poradna psů
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!